13. Alergie jako nežádoucí účinek léčiv; léčba a prevence

Každá exogenní látka může způsobovat nepřiměřenou imunitní odpověď. Reakci může způsobovat přímo podaná účinná látka, pomocná látka, metabolit, případně podaná látka navázaná na biogenní strukturu (hapten).

U malých molekul je obvykle nutné přerušit podávání celé skupiny léčiv a příbuzných skupin (například zkřížená citlivost u penicilinů a cefalosporinů, někdy však lze podávat novější cefalosporiny při alergii na základní peniciliny).

Častější u monoklonálních protilátek, chimerické, humanizované často způsobují reakce v místě vpichu, toto není důvodem pro přerušení podávání.

U anafylaxe je nutné podat co nejdříve antihistaminikum (optimálně s bukálním vstřebáváním, orodispergovatelné, kapky), podat adrenalin intramuskulárně (EpiPen, Emerade – 15-30 kg 150 mcg, 30-60kg 300 mcg, 60+ kg 500 mcg), podat rozkousat 50 mg hydrocortisonu (efekt změněnou expresí proteinů až po 8 hod, degranulaci mastocytů ale zastavuje výrazně dřív). U podezření na anafylaxi a při použití EpiPenu automaticky volat 155.

Lze zde zařadit i fototoxické reakce například u ketoprofenu, fenofibrátu.

U alergií vyvolaných rozpadem tkáně u chemoterapie lze podávat setrony, aprepitant, kortikoidy již před terapií profylakticky.

viz Farmakoterapie alergických onemocnění

Předchozí otázka | Rozcestník | Následující otázka