https://www.linkos.cz/pacient-a-rodina/lecba/jak-se-lecit/farmakoterapie/co-je-to-biologicka-lecba/
Protinádorová léčiva III – „cílená“ terapie - MUNI
MÚ:
Cíleně vážou specifické antigeny exprimované na povrchu nádorových buněk nebo v nádorovém mikroprostředí, čímž mohou blokovat signální dráhy podporující růst nádoru, indukovat apoptózu či umožňovat imunitní odpověď proti nádorovým buňkám.
Příklady a další indikace:
Trastuzumab + pertuzumab: (Phesgo) Primárně využívaný při HER2-pozitivním karcinomu prsu; některé studie zkoumají jeho využití i v jiných HER2-exprimujících nádorech.
Rituximab: (Mabthera) Používá se při non-Hodgkinových lymfomech a chronické lymfocytární leukémii. Mimo onkologii nachází využití u některých autoimunitních onemocnění, například u revmatoidní artritidy a systémového lupus erythematodes (SLE).
Bevacizumab: (Abevmy) Antagonista VEGF, který inhibuje angiogenezi. Kromě nádorových onemocnění byl studován i v některých očních onemocněních spojených s abnormální vaskularizací (např. makulární degenerace).
MÚ:
Inhibují specifické tyrosinkinázové enzymy, které jsou často zmutovány nebo nadměrně aktivní v nádorových buňkách, a tím narušují signální dráhy spojené s proliferací, diferenciací a přežitím buněk.
Imatinib: používaný při chronické myeloidní leukémii (CML) a gastrointestinálních stromálních tumorech (GIST). Byly prováděny studie naznačující jeho potenciál i při fibrotických onemocněních a některých autoimunitních poruchách.
Erlotinib, Gefitinib: Používány u karcinomu plic s mutacemi EGFR; jejich účinek se zkoumá i v jiných nádorových typech, kde hraje EGFR roli.
Sunitinib, Sorafenib: Víceúčelové inhibitory, které cílí na několik receptorů (včetně VEGFR a PDGFR) a kromě nádorových indikací jsou zkoumány v kontextu některých benigních proliferativních onemocnění.
Ibrutinib: B-buněčné lymfomy, Inihibitor brutonovy kinázy.
Erlotinib: (Tarceva) blokuje receptor pro epidermální růstový faktor (EGFR). Užívá se u nemalobuněčného karcinomu plic a karcinom pankreatu.
MÚ:
Inhibují mTOR (mammalian target of rapamycin), což je klíčový regulátor buněčného růstu a metabolismu. Tím se omezuje růst a proliferace nádorových buněk.
Everolimus: např. renální karcinom, neuroendokrinní nádory. Everolimus má navíc indikaci v transplantologii jako imunosupresivum a byl zkoumán při léčbě některých benigních proliferativních stavů (např. tuberózní skleróza).
MÚ:
Blokují proteasomální degradaci buněčných proteinů, což vede k akumulaci poškozených nebo regulačních proteinů a následné indukci apoptózy nádorových buněk.
Bortezomib a Karfilzomib: (Zegomib, Kyprolis) Hlavně využívané při léčbě multiple myelomu a některých lymfomů. Výzkum zkoumá jejich využití i u některých autoimunitních onemocnění, kde by modulace proteasomové dráhy mohla mít terapeutický přínos.
MÚ:
Cílí na enzym poly(ADP-ribóza) polymerázu (PARP), který je zapojen do oprav DNA. Inhibice PARP způsobuje akumulaci DNA poškození, zejména u nádorových buněk s defektními opravnými mechanismy (např. BRCA-mutace).
Olaparib: Používán u nádorů s defekcí homologní rekombinace, jako jsou některé karcinomy vaječníků. Probíhá výzkum jejich využití i v kombinovaných režimech u dalších typů nádorů.
MÚ:
Zabraňují negativní regulaci imunitního systému tím, že blokují inhibitory (např. PD-1, CTLA-4), což umožňuje aktivaci imunitních buněk proti nádorovým buňkám.
Nivolumab, Pembrolizumab (anti-PD-1) a Ipilimumab (anti-CTLA-4): (Opdivo, Keytruda) kromě širokého využití u různých pokročilých nádorových onemocnění se zkoumají i v kombinovaných terapiích či u pacientů s recidivujícími a metastatickými formami rakoviny. Jejich mechanismus ovlivnění imunitního systému vede k průzkumu jejich potenciálu při léčbě chronických infekcí a některých autoimunitních stavů, ovšem s opatrným zohledněním rizika imunitně mediovaných vedlejších účinků.
Vemurafenib a Dabrafenib: Používány primárně u melanomů s BRAF mutací. Byly také zkoumány u dalších nádorových onemocnění (např. u některých hematologických malignit).
Ruxolitinib-fosfát: (Jakavi) Cílená terapie původně schválená pro myelofibrózu a polycytemickou chorobu. Díky svému protizánětlivému účinku se využívá i při léčbě reacke štěpu proti hostiteli a byl zkoumán při hyperinflammatorních stavech (např. u některých případů COVID-19).