9. Pomocné látky pro přípravu léčivých přípravků v lékárně, rozdělení dle lékových forem a funkce

Pomocná látka neboli excipient je složka léčivého přípravku, která nemá žádný léčebný účinek, ale používá se ve směsi s léčivou látkou z mnoha různých důvodů: jednotlivé pomocné látky mohou například stabilizovat léčivý přípravek, maskovat jeho hořkost, zprostředkovat jeho lékovou formu (třeba ve formě sirupu nebo tablet) apod. Hlavní funkcí pomocných látek je umožnit nebo usnadnit výrobu, uchovávání či podávání léků. Kromě toho mohou pomocné látky žádoucím způsobem např. ovlivňovat postupné uvolňování léčivého přípravku v organismu atd.

https://www.nzip.cz/rejstrikovy-pojem/3112

Pomocné látky mohou mít vlastní (neúmyslný) farmakologický efekt, například hořečnaté soli a laktóza mohou působit projímavě, sacharóza v sirupech může zvyšovat glykemii, čistý masťový základ lze použít pro léčbu suché kůže včetně atopických vyrážek, prasklin na patách apod. Důležité je pamatovat na možné alergie u pacienta nebo na nevhodnost některých látek u veterinárií.

Tvrdé tobolky

Želatina jako živočišný výrobek není vhodná pro vegany, vegetariány. Historicky a teoreticky představovala riziko přenosu BSE ("nemoc šílených krav").

Plniva se používají ke zlepšení sypných vlastností směsi, doplňují objem směsi na požadovanou hodnotu, mohou mít funkci korigencia (maskování barvy).

Laktóza je nejlevnější a populární volba. Nese rizika vzhledem k častým případům nesnášenlivosti pacienty. Lze nahradit škroby (kukuřičný, rýžový, bramborový, pšeničný).
Většina masožravců má nízkou hladinu enzymu laktázy, který je nezbytný pro trávení laktózy. V důsledku toho mohou mít problémy s trávením mléčných produktů obsahujících laktózu, což může vést k zažívacím potížím, jako jsou průjmy, nadýmání nebo žaludeční křeče. Kočky a psi mají vyšší aktivitu v mládí kvůli trávení mateřského mléka. Po dosažení dospělosti tato aktivita výrazně klesá.
Lze použít i deriváty celulózy.

Komerčně dostupná Chalabalova směs/Amylfarm obsahuje kombinaci tří látek:

Tritici amylum 70,0 (používá se též Maydis amylum)
Lactosum 29,9
Silica colloidalis anhydrica 0,1

Masti, krémy

Volbou polotuhého základu lze ovlivnit farmakokinetiku přípravku (účinek povrchový, penetrační, resorpční). Změnou polarity základu lze výrazně ovlivnit účinek LP.

Vaselina alba a vaselina flava: lipofilní neemulgující základ na bázi parafínu. Historicky byla v. flava levnější, dnes lze hledat výhody v. flava jen obtížně. V. alba má nižší komedogenní potenciál (=nezhoršuje akné) a běžně se v recepturách v. flava zaměňuje za "čistší" v. alba.

Adeps lanae je tuk získávaný z ovčí vlny. Jedná se o lipofilní emulgátor, který zásadně zlepšuje schopnost lipofilního základu emulgovat vodu a polární tekutiny obecně (viz rozdíl vaselina alba a synderman). Historicky byla populární receptura "chladivý synderman" synderman 50,0 a aqua calcis 50,0. Úpravou složení výrobcem v současnosti synderman nedokáže pojmout 50 % vody. Přidáním 1 % tuku z ovčí vlny se zajistí stabilita přípravku. (A. lanae je údajně schopný vázat dva díly vody na jeden díl vlastní hmotnosti).

Lanolin je směs 75 % adeps lanae a 25 % vody. Pojem lanolin se ale užívá i pro bezvodý a. lanae.

Další lipofilní emulgátory jsou například cholesterol, cetylstearylalkohol. Emulgátor by měl být vždy přidán do souvislé fáze přípravku (hydrofilní do soustav o/v a lipofilní do soustav v/o).

Unguentum constituens pro antibioticis, syn. Unguentum ophthalmicum simplex:

Adeps lanae 10,0 g
Paraffinum liquidum 10,0 g
Vaselinum album 80,0 g

http://www.lekopis.cz/Kap_6_2_2_Unguentum_constituens_pro_antibioticis.htm

je mast v některých lékárnách oblíbená pro svůj nízký interakční potenciál a dobrou stabilitu.

Macrogoli unguentum:

Macrogolum 300 500,0 g
Macrogolum 1500 500,0 g
Oba druhy makrogolu se roztaví při teplotě asi 70 °C a směs se míchá do vychladnutí. Nevznikne-li dobře roztíratelná mast vhodné konzistence (konzistence bílé vazelíny), je dovoleno měnit předepsané množství makrogolů vzájemně až o 10 %.

http://www.lekopis.cz/Kap_6_2_2_Macrogoli_unguentum.htm

je jedna z mála hydrofilních mastí. Čísla za slovem "Macrogolum" určují průměrnou molární hmotnost polymeru (300 je tekutý, 1500 voskovitý). Makrogol = polyethylenglykol.

Gely

(někdy [ČSL 4] nazývány hydrofilní masťové základy, srovnej s bezvodou makrogolovou mastí).

Vzhledem k vodnému prostředí a časté přítomnosti organických složek jsou gely náchylné na mikrobiální kontaminaci -> nutno přidávat antimikrobiální stabilizátory. Nejčastěji se stabilizace provádí použitím konzervační vody, aqua conservans:

Methylparabenum 0,67 g
Propylparabenum 0,33 g
Aqua purificata 999,0 g
Methylparaben a propylparaben se rozpustí ve vroucí čištěné vodě. Tekutina se ochladí, doplní se čištěnou vodou na 1000,0 g a zfiltruje se.

http://www.lekopis.cz/Kap_6_2_2_Aqua_conservans.htm

Jsou tvořeny hydrofilní kapalinou - prakticky vždy vodou, někdy s příměsí glycerolu, makrogolu nebo alkoholu a bobtnající makromolekuly (škroby, deriváty methylcelulózy, karbomera).

Tylóza je obecné označení pro deriváty celulózy a použití tohoto termínu v recepturách nelze doporučit.

Methylcelulóza je polosyntetický derivát celulózy, který je dostupný v několika různých viskozitách, nejčastěji používané varianty jsou 1500 a 400 mPa × s (miliPascal × sekunda, jednotka dynamické viskozity). Zjednodušeně se jedná o veličinu, která určuje tlak nutný k deformaci gelu při proudění. Vyjadřuje, jak velký tlak nebo sílu je potřeba vyvinout na jednotku plochy, aby se látka pohybovala. Čím vyšší je dynamická viskozita, tím větší odpor klade kapalina proti proudění nebo deformaci.

čtyřnásobek MC 400 mPa.s fyzikálními vlastnostmi neodpovídá MC 1600 mPa.s!

Methylcelulózy jsou kompatibilní s většinou účinných látek kromě fenolů a tříslovin (Chalabala 2001). U gelů se užívají v relativně vysoké koncentraci 3–5 % (u viskózních roztoků logicky méně).

Gentamicini sulfatis 0,17
Natrii hydrogenocarbonici 0,2
Glyceroli 85 % 12,0
Methylcelullosi 1500 3,0
Aquae purificatae ad 100,0

Gentamicin sulfát a hydrogenuhličitan sodný se rozpustí v čištěné vodě za pokojové teploty. V třence s těrkou se důkladně smísí methylcelulosa s glycerolem 85%. Ke vzniklé husté suspenzi se po částech za stálého míchání přidává vodný roztok gentamicin sulfátu a hydrogenuhličitanu sodného. Gel se nechá bobtnat několik hodin při teplotě 2-8 °C.

https://iplprecept.cz/prescription/gel_s_gentamicinem_01_100_g_iplpreceptcz

Karbomera jsou anionaktivní polymery kyseliny akrylové, které v zásaditém pH 5,5–7,0 tvoří stabilní, průhledné gely. Optimální pH je nejčastěji dosaženo přídavkem trolaminu (tris(hydroxymethyl)aminometanu), trometamolu (triethanolamin) nebo 10% roztoku NaOH.

Clindamycini hydrochloridi 1,0
Propylenglycoli 10,0
Dinatrii edetatis 0,02
Carbomeri 980 1,0
Trometamoli 1,0
Aquae conservantis ad 100,0

Rozdrobněný karbomer, sodná sůl edetanu disodného a trometamol se rozetře s cca 20 g konzervační vody za vzniku hustého gelu. Přidá se klindamycin-hydrochlorid rozpuštěný ve zbytku konzervační vody a propylenglykol.

https://iplprecept.cz/prescription/gel_s_klindamycinhydrochloridem_1_100_g_iplpreceptcz

Perorální roztoky a suspenze

Chalabala str. 151

Antimikrobiální stabilizace:

Suspenzní soustavy se stabilizují nejčastěji zvýšením viskozity vnějšího prostředí. Vyšší viskozita zpomaluje sedimentaci suspendovaných částic a v některých případech i usnadňuje roztřepávání sedimentu.
V nystatinové suspenzi se nejčastěji používá glycerol, který je sám o sobě viskózní. U suspenze oxidu zinečnatého lze použít sliz koloidního oxidu křemičitého v čištěné vodě. Stále častěji se v recepturách objevují přípravky z řady SyrSpend®, tedy obal a základ pro suspenzi v jednom, které se pouze doplní vodou na požadovaný objem (váhu).

Informační leták SyrSpend®

Lze též použít korigencia. Zvlášť u pediatrických přípravků se využívá sacharóza, resp. sirupus simplex a malé množství eterických olejů (např. aurantii dulcis pericarpii etheroleum, menthae etheroleum) mentol by se neměl užívat u dětí do dvou let.

Oční kapky

Vzhledem k náchylnosti na mikrobiální kontaminaci se často užívají mikrobiální stabilizátory. U očních kapek se nejčastěji jedná o septonex v koncentraci 0,01–0,02 % (v praxi jedna kapka zásobního roztoku 40 mg/ml septonexu na 10 g balení kapek) nebo thiomersal v koncentraci 0,001–0,002 %, od užívání thiomersalu se ustupuje kvůli sporům o zdravotní bezpečnost. V očních kapkách se používají též izotonizační přísady pro správný osmotický tlak. Vysoké osmotické hodnoty mohou oko vysušovat, nižší mohou způsobovat bobtnání buněk a jejich praskání, vysoký osmotický tlak je tedy menší zlo oproti nízkému osmotickému tlaku. Ideální hodnoty lze odvodit z hodnot pro fyziologický roztok ale lékopis výpočet zjednodušil zaváděním konstant.

NaCl

• Izotonická koncentrace ve vodě je 0,9 %
• Nejpoužívanější izotonizační přísada
• Nelze použít u solí stříbra (targesin, argenti diacetyltannas albuminatus), halogenidy se se stříbrem srážejí

Ag⁺ + X^- --> AgX ↓

KNO₃

• Izotonická koncentrace ve vodě je 1,62 %
• Užívá se při inkompatibilitě chloridu sodného (téměř výlučně targesin)

Mannitol

• Izotonická koncentrace ve vodě je 5 %
• Spíše teoreticky
• V lékopisu je uveden spolu se dvěma předchozími

∑_ΔT = snížení teploty tuhnutí roztoku, udává se v stupních Kelvina (K).
Hodnoty pro nejčastěji užívané látky jsou uvedeny v Českém lékopise: tabulka VIII: Izotonizace vodných roztoků léčiv připravovaných v lékárnách. Spáčilová 2015 uvádí hodnoty pro 1% roztoky a zmiňuje postup, kdy lze při nedostatku experimentálních dat považovat vztah mezi koncentrací a změnou teploty tuhnutí za lineární:

Pokud není v tabulkách uvedena hodnota pro 2% roztok této léčivé látky, potom určíme hodnotu _∆T pro 1% roztok a přepočítáme na požadovanou koncentraci.
_∆T ^1% = 0,07°
_∆T ^2% = 0,140°

DP Spáčilová 2015, FaF UK

Váha izotonizační přísady = konstanta × váha roztoku × (0,520 - ∑_ΔT)
Izotonizovat lze i fyziologickým roztokem 0,9% NaCl.

konstanta: navážka pro izotonickou koncentraci vydělená izotonickou kryoskopickou hodnotou
0,520

NaCl = 0,009/0,520 = 0,0173
KNO₃ = 0,0162/0,520 = 0,0312
mannitol = 0,050/0,520 = 0,0962

Čípky a globule

V IPLP laboratoři se užívají prakticky výlučně konstitutivní pomocné látky, viz předchozí otázku. U emulgujících čípků lze uvažovat o emulgátorech (adeps lanae?).

Předchozí otázka | Rozcestník | Následující otázka