Cílem komunikace při výdeji léčiv je minimalizace rizik a maximalizace účinku při užívání léku. Zároveň se jedná o šanci odhalit lékové chyby jako jsou duplicity, abusus, nesprávně indikované léčiva...
Komunikace by měla probíhat účelně a srozumitelně, s přihlédnutím ke specifikům pacienta jako je zrakové a sluchové postižení, dosažené vzdělání a zdravotní gramotnost. Že ciprofloxacin tvoří nerozpustné cheláty s vícemocnými kationty je sice pravda, pacientovi to ale nic neřekne. Při expedici je vhodnější méně přesná, ale mnohem srozumitelnější věta "hořčík a mléčné výrobky sníží vstřebávání antibiotika a tedy prodlouží vaše onemocnění". Podobně pacienta nezajímá, že rivaroxaban bere, aby si "naředil" krev. Bere ho, aby se ochránil před vznikem krevní sraženiny.
Spolupráce s ostatními zdravotníky je typicky orientována na informace o dostupnosti léčiv, podmínkách úhrad a terapeutických možnostech určitého onemocnění napříč ATC skupinami. Ačkoliv lékař vystavuje předpisy na individuálně připravované léčivé přípravky, nemá formální ani jiné vzdělání, které by mu umožnilo tyto receptury vytvářet nebo upravovat. V tomto ohledu je plně odkázán na spolupracující farmaceuty. Často se konzultují i problémy stran interakce léčivých přípravků a širší kontext farmakoterapie u nehospitalizovaných pacientů.